Něco na úvod

Básně byly pro mě vždy španělskou vesnicí a nic mi neříkaly. Pamatuji si, že když se moji vrstevníci někdy zmínili či prořekli, že napsali nějakou báseň, tak jsem jim tajně záviděla-no nezáviděla, jen mi to bylo líto – že já nikdy žádnou nenapíši, protože na to prostě nemám.

Když jsem začala číst knihy Sri Chinmoye v angličtině, byly mezi nimi právě i ty, jež byly plné básní a aforismů. Čtu je velmi ráda, protože jsou krátké a výstižné a mají v sobě mnoho životního moudra. Jakoby mi vždy dávaly odpovědi na mé otázky. Jedním z titulů je např. Seventy Seven Thousand Service Trees - Semdesát sedm tisíc Stromů Služby.

Jednou jsme šly s kamarádkou Godavari z posilovny a ona se zmínila, že ji velmi baví psát básně. Ten večer jsem si sedla a tohle mi vypadlo z pera. Stále jsou to jediné tři básně v mém životě. A prý meditace nedělá zázraky, já a básně... a v angličtině.