Ztráta dvou otců

Ztratila jsem dva otce.

Jednoho, který mě vychovával a říkala jsem mu „tati“ a druhého, který mě učil a říkala jsem mu „Guru“. „Tati“ bylo mé oslovení pro tatínka, „Guru“ je indické a i mé oslovení mého duchovního Mistra Sri Chinmoye.

Oba mě milovali, oba mě učili. Jeden trpělivě a láskyplně zodpovídal tisíce mých otázek a žil celý svůj život pro mě. Druhý už dávno před položení jakékoli mé otázky vše zodpověděl ve svých knihách, v tisících básních a aforismech a „žil ve mně“ svým učením.

Tatínek měl za mě zodpovědnost do 18-ti let. Guru, tím, že mě přijal za svého žáka, ji za mě má dokud nerealizuji Nejvyššího. Pro mě je to Nejvyšší, pro někoho Bůh, pro jiného Absolutní Pravda. Realizace je objevení sebe sama, projevení, odhalení toho nejvyššího, co je uvnitř nás. Tak, jako se jelen honí za svým pyžmem, tak i lidské bytosti hledají „NĚCO“, co naleznou jen ve svém nitru.

Když mě Sri Chinmoy přijal za svého žáka a já přijala jeho „duchovní cestu“, dostala se mi do ruky jeho kniha "Smrt a znovuzrození". Byla to jedna ze třech prvních knih přeložených do češtiny. Přečetla jsem ji jedním dechem a moc se mi líbila i přesto, že jsem spoustu věcem nerozuměla. To víte, já zarytý ateista, který vstoupil do duchovního života jen proto, aby poznal, proč a v co ti lidé vlastně věří, když nic neexistuje…

Pamatuji si, jak jsem u této knihy přemýšlela nad tím, jak to vlastně budu vše zvládat, až mi „odejde“ někdo blízký z mého života. Teď už jsem věděla, jak to vlastně je, ale jestli budu mít tolik sil TO v reálu vše unést.

A…přišel den 11.10.2007. Bylo to k večeru, když jsem se dozvěděla, že Guru „umřel“. To slovo nemůže být pravda!! Nebyla. Duchovní mistři neumírají. Jen opouští svá fyzická, pozemská těla. Jejich vědomí však zůstává.

Zatímco všichni kolem mě měli přirozenou reakci-smutek a pláč, mě neukápla ani slza. Uvnitř mého srdce jsem cítila radost. „Guru je svobodný, nespoutaný pozemskými záležitostmi“ - byly mé prvotní myšlenky. Neustále jsem cítila vnitřní radost s velmi silnou vnitřní přítomnost mého mistra Sri Chinmoye.

O tři měsíce později jakoby se situace opakovala. Po dlouhodobé nemoci a pobytu v nemocnici odešel můj tatínek. Bylo pro mě velmi náročné vidět, jak z něho odcházejí síly a jek velmi trpí. Zaujala mě však jakási spojitost v tomto směru mezi Guruem a tatínkem. Vždy, když jsem viděla tatínka jak trpí, v úžasu jsem si říkala, jak statisícinásobně musí trpět můj Guru, když na sebe tak, jako každý duchovní mistr bral karmu tolika lidských bytostí a ještě se vždy dokázal nádherně usmívat, vést nás, inspirovat a povzbuzovat. Vždy, když mě tatínek zahrnoval svou otcovskou láskou, říkala jsem si, jaká teprve je božská láska, kterou nabízí svým dětem duchovní učitel! Ani tentokrát mě nechtěla ukápnout ani jedna slza. Už jsem si začínala myslet, že se mnou asi není něco v pořádku a začala se obávat, že si o mě okolí bude myslet...kdoví co. Ale ve mně neustále znělo: tatínkovi je už dobře.

Byla jsem inspirována a na „posledním rozloučení“-jak to já nazývám, nemám totiž ráda to slovo - s mým tatínkem jsem přečetla tato slova:

"Nikdy se netrapme věcmi, které nemůžeme změnit.
Změňme úhel svého pohledu na pravdu.

Smrt není konec. Ani nikdy nemůže být konec. Je to cesta.
Život je cestovatel. Duše je průvodce.
Když je cestovatel unaven a vyčerpán, průvodce dá pokyn
ke kratšímu či delšímu odpočinku, a potom cesta putujícího opět začíná.

Mnoho z nás však naneštěstí smrt špatně chápe.
Myslíme si, že je to cosi neobvyklého, cosi ničivého.
Musíme však vědět, že v současnosti je to něco přirozeného,
normálního a do jisté míry nevyhnutelného.

Okolnosti změnit nemůžeme,
Snadno se však můžeme
přestat trápit nevyhnutelným.

Smrt je přirozená. Nic přirozené nemůže být škodlivé.
Smrt je odpočinek. Odpočinek je přestrojená síla pro další dobrodružství.

Náš život na zemi trvá jen několik let, ale naše naděje a sliby po nás na
zemi zůstávají, aby trvaly věčně.

Život je dlouhá cesta. Během ní musíme v každém okamžiku zůstat veselí a
sebenabízející.

Musíme si uvědomit, že naše vnitřní síla je nekonečně silnější než to, co se
nám děje navenek."

(výběr z knih Sri Chinmoye: Smrt a znovuzrození, Beyond Within, Hero a Zahrada srdce)